Jestli sledujete moje portfolio, tak dobře víte, že v Jetusovi mám prsty já. Prsty v Jetusovi je mimochodem dost pikantní představa, ale kolem bizaru se celej tenhle projekt točí a to je to co mě na tom nejvíc baví. Ať už je to grafika, která tak trochu některýho vyvede z míry, jinýho rozesměje a někdo prostě neví, co si o tom má myslet, tak to radši sleduje z úkrytu… anebo jsou to věci, který mi padají z mojich upravených Enderů 3. Ano tyhle dvě v podstatě z nejlevnějších mašin, který jsou na trhu a který jsem téměř roky vylepšoval do tý míry, aby zvládli tisknout z ABS a dali se pohodlně vzdáleně ovládat. Neúnavně dřou už třetí rok. Neříkám, že bezchybně a neříkám, že bez poruchy, protože občas je nutný nějaký ten šroubek utáhnout a nějakou tu součástku vyměnit. Asi nejhorší, co se mi stalo byla jen kompletní výměna hotendu, trochu nakřáplej BL Touch jinak snad všechno drží a na to jsem pyšnej. Teď ty moje mašiny prokázaly, že za to stály, protože nestály asi půl roku a chrlily od prototypu po jednu ozdobu na druhou. O celým tiskovým procesu i samotný výrobě se s dovolením rozpovídám na základě příběhu Jetusových vánočních ozdob.

Takže minulý rok před Vánoci přišla poptávka po vánočních ozdobách s Jetusí tematikou. Prý ať jsou klidně jen hlavy. Ten nápad byl dobrej, akorát přišel pozdě, protože ti, co mě znají dobře ví, že se mi musí dát prostor a čas a výsledek sice trvá, ale stojí pak za to. Tedy tuhle poptávku jsem odmítl s tím, že to se rozhodně nestíhá. Takže jediný další termín, do kdy to udělat, jsou ty Vánoce příští, a to jsou tyhle. Takže jsem to stihl a ten obrázek co vidíte je finální výsledek mého urputného a originálního snažení, které jsem započal někdy v červnu. Pojďme si ale nejdřív trochu popovídat o 3D tisku.

O tomhle tématu  jsem začal vlhce snít už dávno, protože sochařina byla něco, co jsem nikdy neovládl a prskat sochy ze stroje bylo něco, co mě fascinovalo a naplňovalo moje vlhký snění. No a jelikož jsem jako grafik v oboru 3D grafiky vzdělán a vlastně to byl obor, ze kterého jsem na kyberně musel odmaturovat, k nějakému tisknutí už mi chyběl jen krok. Jenže se mi to pořád nějak vyhýbalo, i když jsem dělal v reklamce a teoreticky by měla být hračka se k tomu dostat. Chyba lávky. Když celou reklamku živí plotr, tak 3D tiskárna byla pro šéfa něco, co nedokáže prodat. Kdo četl můj příběh ví, jak to moje působení dopadlo. Až můj kamarád z výčepu Jakub Čechák mě v podstatě k 3D tisku posunul. Zhruba mi vysvětlil, co za tiskárnu má, co je tu slicer, co filament a jaký jsou jeho druhy, extruder a tak nějak jak to celý funguje. Nejdůležitější ale bylo, že tu tiskárnu měl a uměl s ní tisknout. V tý době teda byla potřeba mít nějakou sochu Jetuse. Nejdříve jsme zkusili domluvit, že by nám Jetuse vytesal ze dřeva kolega řezbář Jakub Nepasnický, též kamarád z hospody. K tomu ale bohudíky nikdy nedošlo, jako většina výčepních kontraktů. Díky tomu ale aspoň vznikl návrh, jak socha má vypadat.

3D Tisk - Socha Jetuse s kejvací hlavou

Jelikož Jetusův obličej byl pouze ze předu a tedy 2D bylo potřeba navrhnout, jeho profil, což není tak easy, jak by se mohlo zdát. Nicméně aspoň tak jsme došli k tomu, jak má teda vypadat. No a tak už zbývalo ho nějak vymodelovat. Čechýno sice uměl tisknout, ale o tom, jak vyplivnout model pro 3D tiskárnu moc nevěděl. No tak už to bylo jenom o tom oprášit to moje 3Dčko. Já jsem vzdělán v 3D Studiu MAX, oni všechny 3D softwary jako třeba Blender, Maya apod. jsou si v základech modelování dost podobný a dneska nějaký „how to“, když znáte tu terminologii a principy prostě, když máte dobré základy, není díky internetu žádný problém. Jen pro info jsou k dispozici softwary jednodušší a zadarmo pro nekomerční užití, jako třeba Fusion 360. Navíc já si 3DS max pohrával, už na základce, měl jsem to štěstí, že jsem modeloval z primitiv už když to ještě běželo pod DOSem na svém Pentiu. Tedy oprášil jsem svůj ladem nechaný um a za chvíli byla hlava na světě. Pro Kubu jsem ho vyplivnul v několika obvyklých formátech, z nichž pro nás nejstěžejnější byl .obj (object) a .stl (stereolitography). Takže STL je to, co potřebujeme a stereolitografie je prostě odbornej temín pro 3D tisk mimochodem. Kuba byl tak hodnej, že hlavu vytisknul a bylo jasný že to půjde. Díky kámo. Můj vlhkej sen přestal být snem a začal nabývat na reálnosti.

Pořídil jsem si prvního Creality Ender 3, stejně jako Kuba, aby jsme se o tom spolu mohli bavit, což jsou v podstatě ty nejlevnější a nejuniverzálnější stroje. Ukázalo se to jako výborný rozhodnutí, protože vám to neudělá díru do rozpočtu narozdíl od třeba strojů od Průši. Seženete na to mraky náhradních dílů a upgradů. Stroj je v podstatě tvořen tím nejvíc jednodušším, takže šrouby, trysky, motory a profily, ze kterých je složenej jsou běžně k dostání. V podstatě tam není snad jen krom hotendu nic, co by se nedalo nahradit a běžně sehnat. No a Aliexpress vám taky díru do rozpočtu neudělá. Takže pokud se chystáte s 3D tiskem začít rozhodně doporučuju zapomenout na Průšu a že se mu omlouvám, ale nedá se nic dělat. Pokud není člověk vysloveně nešika, tenhle typ FDM tiskáren si prostě zamiluje a když halt něco pokazí, vždycky se to dá opravit. Navíc díky profilům, ze kterých je tvořená konstrukce stroje a které mají tzv. V-slot, můžete, pokud budete pilný a budete do toho chtít investovat, udělat opravdu slušnou mašinu, která tiskne stejně dobře jako její konkurence za 30 papouchů. Doplňuju, že první Ender od Creality mě stál asi čtyřku v základu a čtyřku jsme do něj nacpal. Nemluvím o čase, což mi dalo tak rok, ale zase se člověk naučí. A nejvíc nákladnou investicí bylo abych tiskárnu ovládal mikropočítačem Raspberry PI, díky softwaru zvaný Octoprint, a když už to děláte na dálku, potřebujete k němu malou kameru. Pak už stačí pořídit jen chtrou zásuvku, aby až vám přijde email, že je tisk hotovej, mohli stroj na dálku z pohodlí telefonu vypnout. A pokud máte doma VPN nebo tam kde tiskárny máte, není problém ho i přes telefon Octoprintem ovládat. Jestli s tiskem už experimentujete, narazíte na spoustu problémů a tak sem dám tenhle obrázek, který mi dost pomohl problémy identifikovat a odstranit. O detailech zarovnání bedu zase napsal kolega Luboš Špaček manuál kalibrace bedu. Většinu mých upgradů ověřených časem najdete zdarma na mým Thingiverse  to je takový vesmír všemožných modelů. Ano 3D tisk mě naprosto pohltil! Pojďme si ale taky popovídat taky o tom, z čeho se tiskne a to je filament.

3D print rules
3D print rules

Skvělá je taky tahle stránka od Simplyfi3D.com kde vyhlédáte problém podle obrázku aneb jak vám to netiskne

Ender 3 d3arts.cz

Po všemožných vylepšeních a upgradech může váš Ender 3 vypadat podobně, jako ten můj až dojdete k tomu, že to stejně musíte dát do nějaký krabice, aby to za něco stálo jako na videu ještě níž.. Největší výchyt je však vaši mašinu ovládat přes Octoprint díky mikropočítači Raspberry Pi. Jeho instalaci a zprovoznění se věnuju v tomhle videu. 

Filament je česky plnivo a je to prostě plast utvořenej do tiskový struny o průměru 1,75 mm a je namotán na kilový cívce. Tu strunu si cucá motor, zvaný též Extruder a tlačí PTFE trubičkou známou též jako Bowden do hotendu, který zahřívá trysku většinou průměrem díry 0,4 mm, ta tryska filament taví a vytváří její stopou plastu nitku, ze který vrstvu po vrstvě model pohybem krokových motorů x,y,z. Materiálů je spousta, od různých polymerů a jejich kombinací často s uhlíkovým vláknem až po pružný nylon. Vy se ale jako začátnečník setkáte s materiálem, který je pro tisk nejjednodušší. Tím materiálem je PLA a to je bioplast, který vzniká modifikací kukuřičného škrobu. Tisknout s ním je hračka, ale jako každá ekologická věc má spoustu nežádoucích vlastností. Špatně se brousí, špatně se lepí a na mechanicky namáhaný věci se nehodí vůbec. Jediný co na něj trochu funguje je Chloroform a k tomu se jen tak nedostanete, leda že byste si potřebovali trochu schrupnout. Nemluvě o trvanlivosti vůči UV záření. Barvy na něm moc nedrží, snad jen akryláty ujdou. Proto zde přikládám skvělou bakalářskou práci Jana Dubského o rozpoštědlech těchto tiskových materiálů. 

První Jetus byl z PLA a než nám ho jedna ujetá holka hodila do Labe, byl tolikrát rozbitej, zlomenej, apod. že už to ani nedokážu spočítat. Jenže pak jsem objevil krásy ABS. To je Akrylonitril Butadien Styren, skvělej materiál, ze kterýho se třeba dělá LEGO, nebo většina plastovýho šasi strojů, které nemusí být ohnivzdorný. Snadno se dá upravovat a rozpouštět, třeba Acetonem, který je běžně v dostání v každým hobby shopu s barvama. Má výbornou mechanickou odolnost a dá se snadno lepit, hlavně sám sebou, takže ze zbytků, který rozpustíte v acetonu si jednoduše uděláte lepidlo, nebo si vezmete štěteček a model natíráte tak dlouho, dokud úplně neodstraníte vrstvení vzniklý tiskem. A navíc běžný barvy právě na bázi acetonu na něm samo sebou krásně drží. Aceton celkem rychle vytěká, takže se s ním i rychle pracujete. To ale většina těchto rozpouštědel. Odkaz co a čím rozpouštět najdete v týhle výborný studii tady. Ale zpět k LEGU. ABS je sice skvělá věc a fakt jeho tisk je těžkej. Proč najdete na mém vlogu na youtube nebo na videu níže. Rozhodně je nutností, mít tu tiskárnu v nějakým boxu, který udrží vevnitř konstantní teplotu, na kterou je ABS dost při tisku citlivý. Různě se kroutí praská apod.. Zkraťme to, ABS prostě zvládám dokonale a to na Ender 3! Hurá!

Takže po zvládnutí technologie výroby a vývoji prvních a posledních soch jsem dospěl do bodu, že i když už máte hezkej model, ale musíte ho dobře připravit pro výrobu. Takže ho musíte nařezat, udělat spojky, západky tak aby se to nejsnadněji lepilo, spoje do sebe zapadaly, držely a tak aby se to dalo co nejsnadněji obrousit a dokončit. Takže vymodelovat něco pěknýho je jedna věc, kde budete narážet na svou kreativitu umělce a udělat model pro výrobu, kde budete narážet na svou kreativitu technologa. Jako typický příklad týhle problematiky je jak vytisknout kouli. Dobře, můžete ji prostě prásknout do sliceru, jenže bude to tam držet, když koule nemá žádnou souvislou plochu? No můžete, jenže ty věci při tisku ve vzduchu nelevitujou, takže se to řeší tím, že tam, kde je nějaké určité stoupání nebo část modelu visí ve vzduchu, vám slicer (to je ten software, který model převede na CNC strojový kód) vygeneruje nějaké podpěry.

Koule s pivem vánoční ozdoba Jetus

Support neboli podpěry pak model drží aby se nezačal hroutit. A to je trochu problém. Nejenže je to materiál navíc, ale pokud je třeba z ABS, které už něco snese, kolikrát je ho i problém odstranit. Třeba jestli je vně něčeho nemusí to být jednoduchý. Navíc nad podpěrou není vždycky nejlepší povrch. Takže podpěr musí co nejmíň. Takže kouli prostě rozdělíte na půl a tou plochou ho plácnete na Bed (zahřívaná podložka většinou ovládaná osou y) stroje. Model tam bude dobře držet, a povrch bude taky krásně plochej. Dvě polokoule nakonec slepíte. Tak ale co když má třeba model nějaký konkrétní povrch, je třeba tvořený z trojúhelníků a třeba ho slepot přesně jinak je navržený. Ano dáte tam nějakou spojku, která ale nesmí vystupovat, jinak tam zase máte podpory. Takže do obou polokoulí uděláte nějakou čtvercovou díru a pak uděláte o něco menší spoj zvlášť, která spojí oba díly a je to. Akorát z jednoho modelu máte pak tři modely.

Vývoj takové ptákoviny se tak stává časově náročnou věcí, která vyžaduje spoustu času jak na straně vývoje a modelování, tak na straně výroby. Takže na takové ptákovině necháte spoustu času a to se samosebou odráží v ceně. 3D tisk prostě není levná záležitost, ale umožní vám udělat věci v malých sérií, které by vám nikdo prostě nevyrobil. Nemluvě o nákladech s tím spojených, jako jsou chemikálie, prostor, kde to dělat a toho smradu i hluku. Ano, tisk ABS smrdí, aceton smrdí, tiskárny jsou poměrně hlučné, pokud nevyměníte řídící desku za tišší, barvy smrdí. V domacích podmínkách je tahle věc nemyslitelná a já mám to štěstí, že mi ty dvě tiskárny kňučí za hlavou ve společnosti BEST-NET – poskytovateli internetu v Hradci Králové, kde pracuju jako správce wifi sítě a kde si můžu v průmyslový budově smrdět acetonem a stříkat to na opuštěný chodbě barvama. Takže když si u nás objednáte net, přijede ten upocenej týpek z youtubu, kterej zároveň psal tenhle článek Naštěstí no problém, ale jak říkám je třeba na to mít nějakou dílnu, což je ve městě kolikrát dost problém, nebo to není na pronájem kanceláře, ale regulérní smradlavou garáž, kde má být aspoň trochu teplo a čisto. Na profi výrobu si prostě v bytě netroufnete.

Takže je to tak tři roky, co jsem si pořídil prvního Endera a za ty tři roky jsem došel sem, že dokážu vytvářet takovej nádhernej bizár. A tak se vracíme k Jetusovým vánočním ozdobám, což je vrchol mojí tvorby. Časem zjistíte, co a jak dělat, co a čím leptat, jak kombinovat materiály. Jak si vytvořit přípravky, které vám pomohou s výtisky pracovat. Takže takové přípravky dělám z PETG, to je materiál, který často leptám Dichlormethanem, vyrábí se z něj klasické PET lahve. PETG je naopak na Aceton inertní, takže různé držáky tisknu z něj, když chci pracovat s ABS a acetonem a naopak. Příkladem je třeba tahle kombinovaná ozdoba lahváče ve sněhu s rampouchem zespoda. Časem zjistíte, že některé věci je prostě jednodušší koupit v Číně, jako tyhle krásný miniaturky různého chlastu, miniaturních piveček a podobně. Ten sníh je vytištěnej z ABS a rampouchy, který jsou průhledný z PETG. Oba díly jsou v podstatě jeden držák na druhý, když je natírám chemkou, aby sníh byl krásně hladkej a rampouchy (průhledný ABS se stejně nevyrábí) krásně průhledný jako led. Nakonec všechno dohromady slepím lepidlem Ceys na plasty. Taky se mi osvědčil sanitární silikon, který drží v podstatě úplně na všem a to jako prase. Když všechno zaschne, nastříkám to lesklým glitterem, který udělá pouze lesk a nakonec nalakuju acetonovým lakem. No není to nádhera? Představte si ale za tím všechen ten čas.

Lahváč ve sněhu s rampouchem - vánoční ozdoba Jetus

To je vývoj, který to má udělat vyrobitelným a zároveň třeba u těch ozdob co nejlehčím, to vezme třeba i deset hodin na jednom kusu. U každé jednotlivé věci, jsou před samotným výrobkem minimálně dva nebo tři prototypy, kdy zkouším kvalitu výrobního postupu. Samotné tisky se pak pohybují v řádu hodin, ten nejjednodušší přibližně dvě a půl hodiny. Pak je třeba sehnat ostatní komponenty, které se tisknout prostě nevyplatí, když jsou koupit levněji, ale sehnat se to musí, někdo to musí objednat, zaplatit a vyzkoušet. No a nakonec to musíte barvit. Pak když si k tomu přidáte svoji práci a zvážíte, že tam je nějaká přidaná hodnota, tak to prostě stojí tolik. Ano 3D tisk není levná sranda a to už je v podstatě umění, který tvořím od a do z. Třeba Jetusova vánoční hvězda na špici vánočního stromu je tvořena z šesti samostatných tištěných dílů, další čtyři jako ozdobné půllitříky a obrázky Jetuse ve středu. Ten obrázek se musí vytisknout, udělat na něj laminace a mezi ně musí jít podložka, která zajistí, aby se to nedalo propíchnout. Všechno musí být vyrobeno a připraveno tak, aby se to po barvení jen zkompletovalo a nalakovalo. Takhle ozdoba je nakonec impozantní, protože to bylo to první a jedné, co jsem minulý rok stihnul vymyslet a vyrobit. Tenhle rok už jsem model upravil jen tak, že jsem udělal malý tunýlek mezi půllitry, aby jimi procházelo světlo a pivečko pěkně v protisvětle „svítilo“. Na světě jsou jenom 2. Slovy dvě a nejspíš jich víc nebude.

Jetusova vánoční hvězda

Další ze špeků kolekce je třeba fakt krásnej soudek, s emblémy po obou stranách, pivečkem a železnou pípou. Tady jsem si dal opravdu záležet a soudek má i pěkné dno. Takže taková věc se vyrábí takhle. Nejdřív si vyrobím rotační torzo soudku, emblémy i pípy jsou zvlášť. Až tuhle věc trochu obrousím nebo vyhladím acetonem, samotným rozpouštědlem na ní nalepím emblémy a do otvoru nahoře zasunu drát na který nalepím pípu a celou tu pípu osliznu vrstvou plastu, aby to drželo pohromadě. Jsou prostě věci, které nevytisknete, hlavně kvůli pevnosti a pak je něco jako vodič kabelu k nezaplacení. To samé používám třeba na osy prkýnka záchodu, tak aby šlo podle libovůle otevírat a i miniaturní kličky a splachovadla lepím vteřiňákem, protože v těch rozměrech už se s tím špatně pracovat. Samo sebou je dobré vždycky tisknout v barvě materiálu co nejblíž kýženému výsledku, pak si barvení ušetříte, a i škrábanec na barvě nebude tolik vidět. To třeba dělám i s plechovkou, kdy plechovka je ze stříbrného filamentu a pěnu už jsem si tiskl zvlášť bílou. Jedno je ale jisté a to, že UV záření v tom slunečním časem žloutne všechno. Takže i ty hajzlíky jsem nakonec stříkal barvou na radiátory z Lidlu. Mimochodem tam seženete dobrý a levný barvy.

A hvězdičky, to byly vlastně takový úplný začátky, který nakonec dopadly dobře. Takže třeba ty malý lahvičky jsou z PETG a hvězdička z ABS. Teda když použijete Tetrahydrofuran, který vlastně naleptá oboje, dá se to tím i dobře spojit a máte vlastně jistotu, že to líp neslepíte. U práci s postprodukcí 3D tištěných věcí se vteřinovému lepidlu nevyhnete, ale jestli mohu doporučit, používejte gelové formy těch lepidel. Ušetříte, neslepíte se a nepokecáte tisky. A pokud lepíte a barvíte, tak tam kde lepíte si nenechávejte baru, než to stříkáte, tak si to místo přelepte, protože barva sama toho moc o sobě neudrží a odloupne se.

Vánoční ozdoba lahev Jack Daniels
Vánoční ozdoba lahev Jack Daniels
Licí kočička s pivem ve hvězdě
Licí kočička s pivem ve hvězdě

Po všem svým úsilí s vývojem vánoční kolekce ale stejně sednete k Excelu a všechnu tu práci a prostředky si dáte do tabulky, abyste nakonec zjistili, jak strašně to je drahý pro koncovýho zákazníka. A musíte počítat i to, že se vám mašina několikrát rozbije, takže její amortizaci. Mě asi poprvé v životě na obou mašinách odešli hotendy, kdy se materiál doslova prodral závitem trysky ven a celou ji slepil. O drobnůstkách typu tryska a utáhnout nemluvě. Jo objednejte si toho u mě kamion a já zajdu do lisovny a zaměstnám pár číňanů a to se na ceně sakra odrazí. Za tím to musíte brát tak, že tohle je poctivá 3D onanie, při které si zvyknete i na tinitus a během té honitby projedete šéfovi 240 kWh, což za chvíli vzhledem k energiím nebude taková legrace, jaká to bývala. Ano ozdobit si stromek tímhle stojí ranec, ale to, že si to dokážu spočítat, mě motivuje k tomu v takových projektech dál pokračovat. Berte to prostě jako umčo, u kterého tím, že si něco koupíš podporuješ autora k další tvorbě a ne, že z něj děláš žebráka. Chceš přece, aby udělal ještě něco dalšího. Koneckonců, každá z těch ozdob je originál a je to něco jako, když sjelo z linky první Ferrari. Takže tyhle všechny ozdoby najdete na shop.jetus.co.in a to, že Jetuse tvořím já a tenhle článek je můj comming out je už jasný.  Takže pokud dostanete na ozdoby zálusk koupíte je jen a pouze na SHOP.JETUS.CO,IN. Přestavení ozdob a rozsvícení Jetusova vánočního stromku proběhne 1.12.2022 v Holland Club Hradec Králové v 19.00 a bude zde veřejně ke shlédnutí u stolu štamgastů do konce roku 2022. A pokud jsem v8m nepo3t2st9 dorayit, dole najdete ještě pěkný prezentační video. Jetus vás miluje!