MADFA® / Madrid Film Awards je mezinárodní filmový festival se sídlem v Madridu, založený v roce 2019. Zaměřuje se na podporu nezávislých filmařů z celého světa a každoročně přijímá projekty z více než 120 zemí. Festival je vedený jako oficiální IMDb soutěž, uděluje vlastní ocenění Golden Crown a pořádá slavnostní akce s červeným kobercem v centru Madridu. Součástí MADFA je také online magazín, který dává prostor rozhovorům s filmaři a propagaci jejich projektů. Jeden z nich je můj projekt s názvem HyperBosch. Proto jsem se rozhodl udělat i přepis originálního interview pro české publikum.

Exkluzivní rozhovor k filmu „HyperBosch: The Garden Reanimated“ s Petrem Chroustovským

Petr Chroustovský, DiS., je nezávislý filmový režisér, vizuální umělec a digitální tvůrce působící v Hradci Králové, v Česku, v Evropě, na Zemi. Ve své tvorbě propojuje experimentální film, science fiction, hudební vizualizaci, cyberpunkovou estetiku a současné technologie včetně generativní umělé inteligence. Charakteristickým rysem jeho práce je osobitý vizuální styl, atmosférická obraznost a tematický přesah do oblasti transhumanismu, kybernetiky a digitální kultury. Je zakladatelem kreativního studia d3arts.cz, jehož prostřednictvím vytváří původní audiovizuální projekty, experimentální filmy, hudební videa, multimediální instalace a hry. Dlouhodobě rozvíjí osobitý filmový jazyk na pomezí sci-fi, vizuálního umění a hudební imaginace.

Krátká synopse: HyperBosch: The Garden Reanimeted je experimentální AI film inspirovaný ikonickým obrazem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. Pomocí umělé inteligence byl obraz nejprve digitálně očištěn od krakeláže a následně animován do živého, temně poetického univerza touhy, symboliky, groteskních bytostí, ráje, hříchu a infernálního chaosu.

Váš experimentální film vypráví působivý příběh, který propojuje umění, symboliku, poezii a umělou inteligenci. Jak tento originální nápad vznikl?

Myšlenka filmu HyperBosch: The Garden Reanimeted vyrostla z mého dlouhodobého vztahu k malbě, symbolismu a temnějším vizuálním obrazům evropské kultury. Základní příběh samozřejmě není můj. Já jsem ho nevymyslel. Vychází z biblické a morální symboliky, kterou Hieronymus Bosch, ve Španělsku známý jako El Bosco, vložil do svého slavného triptychu Zahrada pozemských rozkoší.

To, o co jsem se pokusil, bylo přeložit tento středověký vizuální příběh do současného filmového jazyka. Nechtěl jsem Boschovo dílo pouze „rozanimovat“ jako atraktivní vizuální efekt. Chtěl jsem vytvořit filmovou reinterpretaci, která zachová jeho základní trajektorii: zrození, rozkvět, pokušení, hřích, rozpad a trest. Tento cyklus se v mé tvorbě objevuje opakovaně, například už v mém dřívějším experimentálním filmu Oneyear Garden.

Bosch mě fascinuje od dětství. Když jsem začal malovat a studovat staré mistry, jeho obrazy na mě působily jinak než cokoli jiného. Byla v nich brutalita, humor, morální přesnost, groteskní imaginace a téměř filmové zacházení s detailem. Jeho vizuální svět jsem v sobě podvědomě nesl velmi dlouho. Myslím, že způsob, jakým Bosch zobrazuje temnotu, hřích, tělesnost a lidskou slabost, velmi přesně odpovídá tomu, jak si temnotu představuji já.

HyperBosch: Zahrada znovuzrozená (český název) tak vznikl z potřeby znovu otevřít jedno ze zásadních děl evropské kultury a dát mu nový rytmus, nový pohyb a nový audiovizuální prostor. Jedné tiché noci jsem si uvědomil, že díky současným nástrojům umělé inteligence mohu nyní udělat něco, co by bylo ještě před několika lety pro jediného autora prakticky nemožné. Mohl jsem Boschovu zahradu znovu oživit, vstoupit do jejích detailů a nechat ji znovu promluvit filmem.

Co pro vás toto dílo znamená a proč jste považoval za důležité realizovat ho právě tímto způsobem? Vaše vize je velmi osobní. Jaký je váš vztah k malbě a jak vidíte roli umělé inteligence v mainstreamové kinematografii v příštích letech?

Pro mě má HyperBosch: The Garden Reanimeted osobní, vizuální i morální význam. Nejsem věřící člověk v tradičním smyslu, ale Boschovo poselství nevnímám jen jako náboženské. Vnímám ho jako praktické sdělení o lidském chování. Je to obraz toho, jak snadno se člověk poddává touze, pýše, moci, tělu, přebytku, násilí a lhostejnosti. Jinými slovy tomu, co tradice nazývá sedmi smrtelnými hříchy: pýše, lakomství, chtíči, závisti, obžerství, hněvu a lenosti.

V tomto smyslu zůstává Boschův triptych naprosto aktuální. Můžeme ho číst nábožensky, filozoficky, ekologicky nebo psychologicky. Mně je nejbližší jeho praktický rozměr: jak se chováme sami k sobě, k ostatním lidem, k tělu, k touze, k planetě a k darům, které nám byly svěřeny. Přestože si někdy z církve dělám legraci, toto poselství beru vážně. V určitém smyslu je to ilustrovaný návod, jak si nezničit vlastní život.

Můj vztah k malbě je přirozený. Vycházím z obrazu, kresby, kompozice, světla, vrstveného významu a detailu. Film pro mě není jen děj. Je to vizuální dramaturgie. V případě HyperBosch: The Garden Reanimeted jsem s obrazem pracoval jako s živou krajinou, kterou se kamera pohybuje podobně, jako se po malbě pohybuje oko diváka. Umělá inteligence zde nebyla trikem, ale filmovým nástrojem, který umožnil převést malbu do média založeného na čase.

Na AI v kinematografii se dívám spíše pragmaticky. Pokud lze záběr vytvořit rychleji, levněji a někdy i přesněji než tradičním produkčním procesem, filmaři to budou používat. Když to neudělá jeden autor, udělá to jiný. Podobné zlomy už nastaly dříve: fotografie změnila malbu, zvuk změnil němý film, televize změnila divadlo i film a internet změnil distribuci i diváckou pozornost. Nemyslím si, že AI zabije klasickou kinematografii, stejně jako televize nezabila divadlo. Ale zásadně ji promění.

Tradiční film bude existovat dál, protože je spojený s realitou, s herci, s jejich těly, hlasy, životy a mediální aurou. AI film však otevře prostor autorům, kteří by nikdy neměli přístup k velké produkci. Umožní vznik nových vizuálních žánrů, nových profesí a nového filmového jazyka. Některé profese zmizí, jiné vzniknou. Některé hvězdy zhasnou, jiné zazáří.

HyperBosch: The Garden Reanimeted jsem vytvořil také z velmi jednoduché motivace: chtěl jsem ho jednou vidět na skutečném plátně, před publikem. Chtěl jsem zjistit, jestli se experimentální AI film zakořeněný v klasické malbě dokáže opravdu setkat s divákem. Proto je pro mě jeho festivalové uvedení ve Španělsku důležité, stejně jako moje další účast na Love & Hope International Film Festival Barcelona, kde se moje tvorba znovu setká s mezinárodním publikem.

Mohl byste zmínit některé obtíže, se kterými jste se při tvorbě filmu setkal?

Těch obtíží bylo mnoho. Samotný zdrojový materiál je mimořádně náročný. Boschova Zahrada pozemských rozkoší obsahuje motivy nahoty, sexuality, násilí, bizarních tělesných proměn, mučení, groteskní brutality a náboženské symboliky. To jsou přesně oblasti, kde dnešní generativní systémy často narážejí na bezpečnostní omezení, obsahové filtry a interpretační limity.

Byla to velmi tenká hranice. Na jedné straně jsem potřeboval zachovat Boschovu syrovost, tělesnost a morální brutalitu. Na druhé straně jsem nechtěl sklouznout k samoúčelnému šoku, pornografii nebo lacinému násilí. Bylo pro mě zásadní, aby HyperBosch: The Garden Reanimeted zůstal uměním, nikoli katalogem zakázaných obrazů. Jak přesně jsem se některými technickými a obsahovými limity pohyboval, si zatím nechám pro sebe.

Druhou zásadní výzvou byla práce se samotnou malbou. Film se opírá také o digitální přístup k detailům Boschovy zahrady. Velkou roli sehrála práce Q42 – Micrio, kteří obraz digitalizovali ve vysokém rozlišení a umožnili vstupovat do jeho jednotlivých vrstev, scén a detailů. Díky tomu jsem mohl s těmito fragmenty zacházet jako s filmovým materiálem: restaurovat je, čistit, rozšiřovat, rekonstruovat a nakonec animovat.

Další vrstvou bylo využití AI artefaktů. Ve svých filmech je někdy záměrně nechávám. Ne proto, že bych byl líný je odstranit, ale protože mohou vytvářet specifický neklid. Divák často podvědomě cítí, že „něco je špatně“, i když to nedokáže přesně pojmenovat. Tento uncanny efekt považuji za legitimní součást současného jazyka AI filmu. V HyperBosch: The Garden Reanimeted proto artefakt nefunguje vždy jako chyba, ale někdy jako výrazový prostředek.

Zároveň se nesnažím skrývat, že film vznikl s využitím AI. Naopak. Vnímám to jako součást jeho autenticity. Dnes se všichni ženou za obrazovou dokonalostí, ale mě zajímá okamžik, kdy médium ještě odhaluje svou technologickou povahu. Možná budou jednou AI obrazy dokonale hladké. Mě ale zajímá tato přechodová fáze, kdy se nový filmový jazyk teprve rodí.

Rádi bychom se dozvěděli více o tom, jak a proč jste zvolil tento zajímavý přístup. Kdybyste měl jmenovat tři klíčové koncepty, které by každému pomohly film pochopit a všimnout si detailů, jež mohou běžnému oku uniknout, jaké by to byly?

Zvolil bych tři koncepty: hřích, reanimace a transformace.

Prvním konceptem je hřích. Nejen v náboženském smyslu, ale jako základní dramatická síla. Boschova zahrada je obrovskou vizuální encyklopedií lidské slabosti. V HyperBosch: The Garden Reanimeted se snažím ukázat, že sedm smrtelných hříchů není mrtvý středověký pojem. Pýcha, lakomství, chtíč, závist, obžerství, hněv a lenost jsou stále hluboce současné. Jen dnes nosí jiné kostýmy, používají jiné technologie a obývají jiné kulisy.

Druhým konceptem je reanimace. Nejde o animaci v běžném smyslu rozpohybování obrazu. Jde o oživení existujícího kulturního organismu. Proto se film také jmenuje HyperBosch: The Garden Reanimeted. Chtěl jsem vytvořit dojem, že Boschův obraz nikdy nebyl skutečně statický; pouze čekal na médium, které mu umožní dýchat, pohybovat se, znít a existovat v čase.

Třetím konceptem je transformace. Ve filmu se proměňuje všechno: těla, krajina, architektura, význam i tempo. Zpočátku film pracuje s jemností, zrozením a téměř meditativním pohybem. Postupně však obraz houstne, rytmus se zrychluje a svět sestupuje do destrukce. Tato proměna odpovídá samotné struktuře triptychu: ráj, pokušení, peklo.

Z hlediska detailu je důležité pochopit, že žádná scéna není jen dekorativní. Každá bytost, každý čin, každé gesto a každá deformace nesou význam. Bosch byl mistr vizuální kompozice a já jsem se tuto schopnost pokusil převést do časové kompozice filmu.

Abychom pochopili hodnotu vaší práce, rádi bychom věděli více o mysli stojící za tímto projektem. Jak byste definoval svou osobní zkušenost s filmem jako režisér? Mohl byste nám říct o zkušenosti nebo okamžiku, který vás poznamenal, případně o výzvě, které jste čelil?

Když se ponořím do tvorby, je téměř nemožné přestat. Filmová tvorba je pro mě velmi silnou formou seberealizace. V jednom okamžiku se spojí obraz, hudba, střih, zvuk, technologie, scénář, intuice, improvizace a vizuální zkušenost. V tu chvíli cítím, že používám všechno, co jsem se kdy naučil.

Ne vždy pracuji s úplně pevně daným scénářem. Často vycházím z vizuální, hudební nebo symbolické osy a během procesu se objevují další nápady. Popsal bych to jako metodu introspekce a řízené improvizace. V AI filmové tvorbě je to velmi přirozené, protože záběry lze generovat rychle, ale nikdy nevyjdou přesně tak, jak si je člověk představoval. Někdy je to problém. Jindy je to dar.

Právě tato nejistota mě na AI filmu zajímá. Tradiční produkce často vyžaduje dlouhé plánování, rozpočty, štáby a logistiku. V AI tvorbě se některé fáze zkracují z měsíců na dny nebo týdny. To neznamená, že je to snadné. Znamená to, že tvůrčí proces je pružnější. Autor může rychleji reagovat na obraz, který se před ním objevuje. Vzniká zvláštní dialog mezi režisérem a nástrojem.

U HyperBosch: The Garden Reanimeted jsem až do úplného konce nevěděl, jestli se mi skutečně podaří rozpohybovat všechny klíčové scény. Některé obrazy byly technicky, konceptuálně i dramaturgicky velmi obtížné. Nakonec však neexistoval jediný zásadní záběr, který bych nedokázal uvést do pohybu. To mi potvrdilo, že moje metoda stojí právě na schopnosti improvizovat a nacházet cestu i ve chvíli, kdy médium klade odpor.

Tato zkušenost souvisí i s širším okruhem mé tvorby. Ať už jde o Oneyear Garden, hudební filmy Secrets of Kandahar – Parallax, Secrets of Kandahar – Cosmic Dance, nebo nové projekty jako Taste Channel, vždy mě zajímá, kam až lze posunout osobní autorskou kinematografii bez tradičního produkčního aparátu.

Mohl byste nám říct více o procesu psaní scénáře a o tom, jak jste volil dynamiku střihu?

V HyperBosch: The Garden Reanimeted není dynamika určena pouze scénářem. Určuje ji především obraz, hudba a vnitřní dramaturgie Boschova triptychu. Film začíná pomaleji, téměř kontemplativně. Zrození a rozkvět potřebují čas. Divák musí vstoupit do světa, pochopit jeho vizuální logiku a přijmout jeho pravidla.

Poté se dynamika začíná hromadit. Obraz houstne, těla se množí, gesta zrychlují, významy se vrství a kompozice se stává agresivnější. Závěr se pak přesouvá do ostrých, brutálních a rytmicky tvrdších sekvencí trestu, destrukce a hudebního pekla.

Tuto symboliku jsem chtěl zachovat i ve zvuku. Proto jsem film postavil na vlastní hudbě z projektu Secrets of Kandahar, konkrétně na temné interpretaci skladby Glitched Delights. Zpočátku hudba pracuje s jemnější atmosférou, ale postupně se láme do řezavých darksynthových struktur. Chtěl jsem, aby na začátku téměř hladila divákovu duši a na konci ji roztrhala.

Střih tedy není jen technickým řazením záběrů. Je to rytmická a psychologická konstrukce. Pracuje s kontrastem mezi něhou a brutalitou, čistotou a rozkladem, krásou a špínou, zrozením a zkázou. Věřím, že právě tento kontrast leží v jádru Boschova světa i v jádru HyperBosch: The Garden Reanimeted.

Jaká jsou vaše očekávání od filmu? A jak prožíváte fázi mezinárodních soutěží?

Upřímně doufám, že HyperBosch: The Garden Reanimeted promluví především ke španělskému publiku. Ve Španělsku má Bosch — neboli El Bosco — zvláštní postavení. Zahrada pozemských rozkoší je spojena s madridským Museo del Prado a cítím určitou symbolickou sílu v tom, že moje filmová reinterpretace tohoto díla míří právě do Španělska.

Nečekám, že každý divák bude film číst stejným způsobem. To by ani nebylo správné. Doufám ale, že publikum vycítí jak respekt k originálu, tak odvahu pracovat s ním současným jazykem. HyperBosch: The Garden Reanimeted není muzejní ilustrace. Je to autorský filmový dialog s mistrem, který před staletími vytvořil obrazy tak moderní, že se jich současná technologie začíná dotýkat teprve nyní.

Festivalovou fázi prožívám velmi intenzivně. Je to zvláštní směs nervozity, radosti a nejistoty. Trochu jako první rande. Nikdy nevíte, jak publikum zareaguje. Zvlášť u experimentálního AI filmu, který pracuje s tak silným vizuálním zdrojem.

Kromě madridské prezentace je pro mě velmi důležitá také účast na Love & Hope International Film Festival Barcelona. Barcelona už v mé tvorbě sehrála významnou roli díky filmu Secrets of Kandahar – Parallax, který byl také vybrán na Love & Hope International Film Festival Barcelona. Návrat na Love & Hope International Film Festival Barcelona proto působí jako potvrzení, že moje autorská AI tvorba si začíná vytvářet mezinárodní kontinuitu.

Zároveň pořádám vlastní festival Playlist International Film Festival Hradec Králové / PiFF HK, který se zaměřuje na AI filmovou tvorbu. Díky tomu dnes vnímám festivaly z obou stran: jako autor, který posílá film do světa, i jako kurátor a organizátor, který přemýšlí, jak AI kinematografii představovat publiku smysluplně, důstojně a dramaturgicky přesně.

Mohl byste nám říct něco o svém dalším projektu?

Mám pocit, jako by moje kreativita byla teď na steroidech. Možná procházím nejproduktivnějším obdobím svého života. V současnosti pracuji na několika projektech, které se pohybují mezi sci-fi, experimentálním filmem, hudebním videem, groteskní komedií, pohádkou a AI vizuálním uměním.

Jednou linií tvorby je samozřejmě svět Secrets of Kandahar, moje AI new-wave synthpop / synthwave kapela, která je úzce propojená s mou filmovou tvorbou. Filmy jako Secrets of Kandahar – Parallax, Secrets of Kandahar – Cosmic Dance, Secrets of Kandahar – Saucers nebo Secrets of Kandahar — Dreams, tedy ten nejnovější, pro mě nejsou pouze hudební videa. Jsou to kapitoly většího audiovizuálního univerza.

Vedle toho vyvíjím GUST — Taste Channel, sci-fi gastro komedii. GUST je součástí sci-fi trilogie společně s Liturgy of Emergence a Prayer of Hyperfantasy, přičemž právě druhý jmenovaný projekt byl svým způsobem mým osobním manifestem a předchůdcem HyperBosch. Byl to také první projekt, ve kterém jsem znovu oživil své vlastní obrazy. Nejnovějším projektem je The Perfect Execution, rovněž sci-fi tragikomedie, na které spolupracuji se scenáristou Davidem R. Schleicherem. Její tón je úplně jiný než u HyperBosch: The Garden Reanimeted, ale stále mě zajímají tytéž věci: absurdita člověka, technologie, tělo, chuť, civilizace a budoucnost.

Snažím se také dokončit animovanou pohádku Bubola and the Cosmic Journey, která je duchem blízká Malému princi. Zároveň pokračuji v práci na Playlist International Film Festival Hradec Králové / PiFF HK, protože chci vytvořit prostor pro autory, kteří k AI filmové tvorbě přistupují vážně — ne pouze jako k efektu, ale jako k rodícímu se uměleckému jazyku.

Kvůli AI tvorbě jsem mnoho obětoval a riskoval. Odešel jsem ze zaměstnání, investoval vlastní prostředky, čas i energii. Vyžadovalo to hodně odvahy. HyperBosch: The Garden Reanimeted je pro mě ale důkazem, že to stálo za to. Je to film o hříchu, ale pro mě osobně také o překonávání vlastní lidskosti. Možná právě skrze tvorbu si nejvíce uvědomujeme, jak hříšní, křehcí a fascinující ve skutečnosti jsme. Chtěl bych také poděkovat své ženě, která mi dává čas, prostor a důvěru, které potřebuji, abych se mohl prostřednictvím své práce naplno realizovat. Její podpora je zásadní pro všechno, co dělám. Bez její trpělivosti, pochopení a víry v mou tvůrčí cestu by mnoho z těchto projektů jednoduše nebylo možné.

Doporučené odkazy

• Petr Chroustovský – FilmFreeway
• d3arts.cz
• HyperBosch: The Garden Reanimeted
• Vimeo / d3arts.cz
• YouTube / d3arts.cz
• Patreon / d3arts.cz
• Playlist International Film Festival / PiFF HK

Sociální sítě a profily

• Website
• FilmFreeway
• Vimeo
• YouTube
• Patreon
• X / Twitter
• Bluesky
• Facebook
• Instagram
• TikTok
• LinkedIn
• Bandcamp / Secrets of Kandahar
• Spotify / Secrets of Kandahar
• Discord