Socky nejsou Vox populi, ale neskrývaná manipulace.

Hele, Facebook a X jsou pro mě jako politická debata úplně out. Na fotky od kamarádů, pozvánku na koncert nebo na prodej starýho kompu. Ale jestli si z komentářů pod politickým příspěvkem děláte obrázek o tom, co si myslí národ, mám pro vás levnější variantu: pohádejte se doma s kalkulačkou, že jedna a jedna nejsou dvě. Aspoň víte, kdo je na druhý straně. A proto píšu tenhle článek až s militantním zápalem, protože to, co se děje, je naprosto očividné a někteří si myslí, že jsme tak slepí, že už se ani nenamáhají ten záměr skrývat. O politiku se nestarám, to jsou prostě věci, ze kterejch je nulovej užitek a sto procent problémů. Nicméně teď už jsem si řekl, že to trochu rozmáznu. Je mi nějak jedno, že plejtvám svým časem, kterej bych mohl využít jinak. Tohle prostě říct musím, páč se mě na to stejně každej ptá a já se tak nerad opakuju. Navíc cítím jakousi povinnost o tom napsat.

Za covidu jsem kolem sebe viděl, jak snadno se z obyčejnýho scrollování stane domácí výroba odborníků na všechno a milovníků podsunutých informací z východu. Jak jsme četli, pár blbců se dokonce v záchvatu osvícení přestěhovalo do krajin dezolátů. V tý době jsem dělal v Bestnetu technika a správce Wi-Fi sítě a připojoval lidi k internetu. Kolem covidu mezi nimi přibylo lidí, kteří s internetem neměli vůbec žádnou zkušenost. Chtěli být v kontaktu s rodinou a kamarády, aby nebyli sami. A najednou měli před sebou Facebook, kde vám sebejistě vysvětlí svět kdejakej anonym. Když v tom neumíte chodit, je sakra snadný mu uvěřit. Vždycky si u toho vzpomenu na ten fór o rodičích dnešních třicátníků. Schovávali nám napájecí kabel, abychom z počítače nezblbli. A nakonec z něj zblbli sami. Dneska lidi věří konspiračním teoriím a osamělí chlapi posílají peníze neexistujícím vdovám nebo podlehli politickým ragebaitům. Ten kabel bych teď možná na chvíli schoval já.

Ragebait (též rage-baiting) je internetová taktika tzvaná naštvaná nástraha, při které tvůrce záměrně zveřejní provokativní, urážlivý nebo absurdní obsah s jediným cílem: vyvolat v lidech vztek, frustraci a silné pobouření.

Kdo vám vlastně tleská?

Bot je automat. Troll klidně může být člověk v práci. A podivný profil může být ukradený účet, čerstvý fejk nebo skutečný člověk, kterého prostě baví vás štvát. Z počtu lajků to nepoznáte. Přesto se tomu na Facebooku pořád říká „hlas lidu“. Hlas lidu, kterému někdo vybírá publikum, řadí výkřiky a mezi ně prodává reklamu.

Politici a jejich týmy velmi rychle pochopili, jak tohle funguje. A někteří se do toho pustili naplno. Meta třeba v Brazílii odhalila síť falešných a duplicitních účtů, která se vydávala i za novináře. Našla vazby na lidi z politické strany a na zaměstnance několika poslaneckých kanceláří i kanceláře tehdejšího prezidenta Jaira Bolsonara. Když pak pod politickým příspěvkem po stý čtete stejnou pitomost, může za tím být i koordinovaná kampaň. Ze samotného komentáře člověka od bota spolehlivě nerozeznáte. A už vůbec z té hromady komentářů nevyčtete, co si myslí většina lidí. Zpráva Mety o brazilské síti.

Ruské vlivové operace jsou doložené. Meta popsala třeba Doppelganger, síť falešných webů napodobujících média a instituce. A z Ameriky nemusíme hned hledat tajnou farmu, abychom viděli politickou moc platforem. Donald Trump si rozjel Truth Social, vlastní pódium pro svoje verze událostí. Elon Musk koupil Twitter, přejmenoval ho na X a veřejně se postavil za Trumpa. Jejich politické spojenectví bylo vidět i bez tajného komplotu. Co přesně měl Musk při nákupu v hlavě, nevím. Co může majitel sítě udělat s dosahem politické debaty, je ale otázka, kterou bychom mu měli klást. Ale co bysme si měli držet blízko u srdíčka, je kritický myšlení, který bohužel starší generace naprosto postrádají a prostě věří tomu, čemu věřit chtějí.

Teorie mrtvého internetu je jako doslovné vysvětlení přitažená za vlasy. Jako popis pocitu, kdy se falešný profil hádá s generovaným obrázkem a vy jim oběma děláte publikum, sedí parádně. Nemám důkaz, že platformy trollí farmy vědomě podporují. Vidím ale problém v jejich obchodním modelu: i rozčilení udrží člověka u obrazovky, kde mu jde ukázat další reklama. Když tohle roky živíte, nedivte se, že vám lidi přestanou věřit. Tu větev jste si podřízli sami.

Hodně fajn lidí z mých přátel už odešlo a přiznávají, že jim být třeba na Facebooku už bylo odporné. Mnozí, třeba i má žena to zvažují. Já věřím, že tohle se jednou normalizuje, a že to je jen další přeháňka, na kterou si prostě zvykneme a začneme si užívat "politickou slepotu".

Záznamník, kterej mi začal odpovídat

Pokusy o přístup k mojí síti a účtům vídám prakticky denně. Pokusy o útok na web, kdy jich přijde třeba dvě stě za deset minut, jsou normálem a jsem rád, že téměř vše zachytí provider Best-hosting a jeho nelítostný firewall nebo Wordfence (antivir pro WordPress). Ale to, co jsem zažil v Barceloně, bylo jiný. Z hotelu jsem se snažil reagovat na několik věcí najednou, pozapínat 2FA tam, kde to smrdělo a kam se útočilo, a vypadalo to, že se děje něco i na počítači, ze kterého jsem se bránil. Měl jsem silný dojem, že druhá strana ví, kde jsem a co dělám, a vzhledem k děravosti hotelový sítě, která naprosto postrádala izolaci klientů, vypnutý UPnP atd. … prostě klasika, to nemohlo být jednodušší. Mohla to být klidně shoda okolností, ale „Náhody vůbec neexistujou,“ říkal kolega. Mně to v tu chvíli připadalo cílené, ale se svým ubohým laptopem na hotelu jsem fakt nedokázal zjistit, co se dělo a jestli to spolu souviselo.

Pomohl mi Surfshark: přerušil jsem spojení přes hotelovou síť a pak jsem si na důležitých účtech, kde jsem to ještě neměl, zapnul dvoufázové ověření. Facebook jsem tehdy používal jako záznamník. Sotva jsem tam popsal, co se děje, začaly naskakovat divné komentáře ve stylu „ty ses zbláznil“ anebo něco o schizofrenii. S kolegy jsme pár profilů nahlásili. O pár minut později má už tenhle příspěvek víc než deset tisíc zhlédnutí. Obyčejně jsem rád, když někde nasbírám i deset lajků... Některé profily vypadaly, jako by vznikly minulý týden, jiné působily jako převzaté účty. A Facebook nám v podstatě odepsal, že ty profily jsou úplně v pohodě. Tohle je pro mě pointa celé historky. Co se dělo s laptopem, můžu nechat otevřené. U těch účtů jsem si mohl prohlédnout profily, ukázat je kolegům a nahlásit je. Facebook je nechal být, že prej je všechno v cajku. A já mám pak pod politickým příspěvkem brát podobný hlouček jako hlas lidu? To fakt ne. Diskuzi jsem pak musel skrýt, protože debilní komentáře nebraly konce.

Jak jsem se dozvěděl, tohle zas až tak neaktivním lidem moc nestává. Já se teda nepovažuji za bůhvíjak viditelnou osobnost, ale během účasti v Barceloně na LHIFF, kde jsem byl na vlastní pěst, jsem si krátil čas postováním reelů, kde jsem říkal, jak se zrovna mám. No a prostě ten kombinovanej útok znamenal jedno. Ty lidi dobře věděli, kde jsem a co dělám, a to nebyla žádná věda, protože ty informace byly téměř veřejný.

Ignorujte ragebait, ignorujte politiky - není to odraz reality, ale neskrývaná manipulace. Sociální sítě nikdy o tomhle nebyly. Byly o kamarádech, přátelích, rodině, balení holek a legraci.

Jak si depolitizovat Facebook

Stoprocentně to nejde. Politika se může objevit ve skupinách, ve sdílených příspěvcích nebo v doporučeních. A upřímně na sto procent se tomu nejde ubránit. Nakonec vám táta pošle do Messengeru nějakou debilitu, jak to Ševčík ve sněmovně všem ukázal 😀 Ale když chcete na Facebook chodit za lidma a ne kvůli každodennímu zvýšení tlaku, zkuste tohle. Názvy položek se podle zařízení a verze aplikace můžou trochu lišit.

Stáhněte politická doporučení. Otevřete profilové menu → Nastavení a soukromí → Nastavení → Předvolby obsahu → Politický obsah. Pokud tu volbu máte, vypněte výchozí nastavení nebo vyberte možnost zobrazovat méně. Meta popisuje, co nastavení dělá.
U každého balastu otevřete tři tečky. Vyberte „Zobrazovat méně“ nebo „Skrýt příspěvek“. U zdroje, který se opakuje, zvolte „Přestat sledovat“ nebo rovnou zablokovat - to dělám já. U kamaráda tím nerušíte přátelství. Když si nejste jistí, zkuste ztlumení na 30 dní.
Proberte stránky a skupiny. V předvolbách obsahu projděte sledované zdroje. U skupiny, kterou potřebujete jen občas, přestaňte sledovat její příspěvky a vypněte oznámení zvlášť. Do skupiny pak zajděte přímo, až ji budete potřebovat.
Otevírejte Kanály nebo Oblíbené. V nabídce Facebooku hledejte Kanály (Feeds), případně si přidejte do Oblíbených lidi a stránky, které opravdu chcete vidět. Když začnete tam, nemusíte pokaždé startovat v hlavním proudu doporučení.
Nekrmte to hádkou. Když vás něco vytáčí, dejte „Zobrazovat méně“ a jděte dál. I sledování příspěvků může podle Mety vstupovat do personalizace. Rozhořčený komentář není tlačítko „tohle mi už neukazuj“. Každopádně dejte ban Banovi, Motoristům nebo Pitomiovi - to taky hodně pomůže.

Proč bych nerušil poplatky za ČT a rozhlas

A tady se dostáváme k České televizi. Na začátku listopadu se proti změně financování stávkovalo a demonstrovalo. Vládní návrh prošel prvním čtením a chce převést financování ČT a Českého rozhlasu pod státní rozpočet. Po stávce koalice oznámila, že na návrhu trvá. Poplatky tím zatím nezanikly.

Za prvé: když zrušíte složenku, televize tím nezlevní. Zaplatíme ji společně ze státního rozpočtu. Jestli konkrétní domácnost zaplatí víc, z pouhého přesunu peněz nevyčtete. Za druhé: když se financování přesune do rozpočtu, víc záleží na tom, jak pevně zákon peníze chrání před politickými zásahy. A to je u redakce, která má vládu kontrolovat, sakra důležitá věc.

Na Slovensku neproběhlo totéž co v českém návrhu. Je to ale dobré varování: v roce 2024 tam zrušili dosavadní RTVS a nahradili ji STVR. Evropská komise následně popsala přetrvávající obavy o nezávislost veřejnoprávního vysílání. Televize může dál svítit v obýváku, i když se mezitím změní, kdo drží páky. A z bedny se linou zprávy, jak si Babiš s Ficem náramě rozumějí.

Na iDNES si v téhle souvislosti vzpomenu pokaždé. Patří do Mafry, kterou Agrofert v roce 2024 prodal Kaprainu. Teď vláda Andreje Babiše tlačí financování ČT a rozhlasu pod státní rozpočet. A mně to připadá jako další pokus dostat důležité médium víc pod politickou kontrolu. Proto mi vadí představa, že se vydáme slovenskou nebo maďarskou cestou. V Maďarsku Evropská komise popsala přetrvávající problémy s redakční nezávislostí veřejnoprávních médií. U nás bych se sakra nerad dočkal toho, že televize bude muset řešit, jak se její práce líbí těm, kdo rozhodují o jejích penězích. Prodej Mafry. Návrh vlády. Zpráva Evropské komise o Maďarsku.

A ČT fakt není jenom večerní zpravodajství. Je to Déčko, vzdělávací pořady, Věda 24, dokumenty a archivy. Sám jsem byl v Českém rozhlase a dostal prostor jako obyčejnej člověk. To je pro mě veřejná služba v praxi. Komerční televize může udělat výborný naučný pořad. Jen nemá důvod držet celou takovou nabídku v chodu i tam, kde se reklama nezaplatí. Od veřejné služby tohle chci právě proto. A taky je důležitý si připomenout, že televize není jen politika a zpravodajství, ale taky výroba filmů a podpora produkce vzdělávacích a informačních pořadů, které zisk prostě netvoří a jde o společenskou funkci.

Politiku podle mě budeme muset začít řešit trochu po staru. Koupit si noviny, pustit si rozhlas, srovnat si, co o té samé věci zjistily dvě různé redakce. Já bych dal přednost tisku a důvěryhodným tradičním médiím před tím, co na mě vyskočí na internetu. A jo, je to sakra těžký a upřímně u mě to vede spíš k ignorantství, ale rád si o tom pohovořím v dobrý náladě někde postaru a třeba u piva. Radši se pak věnuji věcem, které mi dávají větší smysl. Část velkých médií mi názorově připadá dost napravo a část těch nalevo jako by psala pro deset lidí, kteří spolu už dávno souhlasí. U dobrého článku ale aspoň zjistím, kdo ho napsal, z čeho vycházel a jestli chybu opravil. Až mi Facebook příště naservíruje, co si prý myslí celej národ, kalkulačku si nechám na počítání.

Takže že by to všechno skončilo? Bohužel ne.

Nicméně pojďme to ukončit s příjemným vydechnutí s tím, že ne všichni jsou tak slepí. A že nástroje co nás mají chránit nás dokáží ochránit celkem dobře (jestli u někoho na počítači uvidím používat McAfee, zas mi bouchnou kamna). V mém případě se nic nezměnilo, útoky dál probíhají se stejnou intenzitou a mazaností. Dokonce se mi nedávno při účasti na MFDF Ji.hlava povedlo se málem povedlo zase se nachytat. Totiž kvůli tomu, co se dělo předtím jsem zablokoval platební kartu. Zneužití potvrdila i banka. A tak mi prostě začaly dobíhat služby, které byly z kreditky placeny. A onehdá během inspiračního fóra mi přišel mail, který se tvářil jako Spotify a já si řekl: "Dobře mám teď patnáct minut, docela bych si cestou do Hradce nějakou tu muziku pustil. Tak tam tu kreditku zadám." a co se nestalo, samozřejmě po zadání kreditky... po chvíli si uvědomuju, že jsem na doméně, která vůbec Spotify není a tak zase volám do banky a ruším novou virtualní kartu. Jak sakra mohli vědět, že jsem to s tou původní kartou zabalil?!

Volám banku, ať mě daj ke specialistovi. No dva a půl litru zachráněno a já si správu novejch plateb nechávám radši na doma... To jen tak na závěr. I když je člověk velmi opatrný, prostě ve stresu nebo v blbý situaci občas šlápnete vedle. Ještě že se to stalo v pracovních hodinách, jinak se pomoci prostě nedovoláte... to je taky fajn zjištění o půlnoci tak maximálně můžete vynadat lidem ze správy karet, ale rozhodně nezvládnete zablokovat pohyb prostředků... To je taky na zamyšlenou. Takže všechno tohle mě posunulo dál s ohledem na bezpečnost a že snad všechno se má a dá řešit v klidu. Teda kromě toho, když v bankách všichni zrovna chrápou.

Když se halt rozhodnete bejt otevřený a na všechno sám, občas se vám tyhle věci dít budou a proto je dobrý bejt připravenej i obrněnej proti tomu, že nějaký zmanipulovaný trotl sebere odvahu a večer vám zavolá s tím, že na otázku - co potřebuje, vám odpoví, že nějakou ženskou a zavěsí. Ani jsem mu nestihnul doporučit Oblastní charitu ani Linku důvery. Aspoň se přitom jeden zasměje, protože to znělo docela upřímně. Protože najít si žensko vás aspoň trochu uzemní. Jestli si všichni zvyknou na to, že tyhle ragabait nástrahy jsou na sockách fake a že ignorovat je není nic složitýho, tak je to v suchu. V opačném případě se polejme octem a nasaďme alobalové čepičky. Všechno špatný pro něco dobrý a já půjdu tuhle negativní energii vybít do posilovny.