Ty jo říkal jsem si, že tohle to je opravdu ono. Avšak banda shledala tuhle písničku smutnou a začala vymejšlet. Když se moc vymejšlí nakonec to u toho vymejšlení většinou zůstane. A tam to taky zůstalo a to mě mrzelo. Čas šel dál a jednoho dne jsem uslyšel díky kolegovi Martinovi nějakou parodii na Ameno - Era, která mě dost pobavila tím, že interpret tam zpívá: "Nepíto, je teplé, ser na to!". Sakra to je ono - s čím jsem se potýkal, že věc by měla být jednoduchá - to abych ji zvládl. Zároveň měla mít takovou sakrealní podstatu. Jak jsem proboha mohl zapomenout na  Ameno! Stejně už všechno bylo napsaný, ne. Takže jsem začal shánět pomocníky, neb já zpívám jako Pavarotti až po jedenáctý a to už zvládnu u každý písničky stejně jen první sloku a dál nevím. Ale zase... dneska po někom něco chtít a já zrovna nepatřím mezi ty nejotravnější. Žena mě odkopla s tím, že má trauma z toho, že ji v mládí vykopli ze dvou sborů a ti zasvěcení s tím, že prostě nemaj čas. Obojí se samo sebou dá pochopit, ale rozhodně to moji touhu neukojí. Dopadlo to tedy tak, že jsem stáhnul karaoke z Youtubu, zasedl za svůj Rode Podcaster a krákorací martirium započalo. Jako já zpívám rád, ale nikdo mě nechce poslouchat. Proč jsem teda začal úvahou o AI Artu. To moje krákorání nemělo vítaný efekt, ač se mi snaha upřít nedala a šel jsem do toho s tím, že tuhle sloku já a můj zvukový software Adobe Audition třeba na po padesátý nějak dám. Nedělo se tak. Text jsem nějak tak zkoušel napasovat za běhu, podle toho, co dokážu zazpívat a jak, ale jak proboha udělám ženský vokály. Google zachraň mě.

Našel jsem celkem slušný voicechangery - tak se tomu říká, který díky AI fungujou v reálným čase měnit váš hlas. Asi nejimpozantnější z těch věcí byl jakýsi Voicemod. Takže jsem z pomocí kabelu jack-jack a virtuální zvukovky, zkoušel nahrávat přes AI voichenger a zjistil jsem jednu věc, která tyto pokusy utnula. AI neumí zpívat! Umí vám napsat text jako ChatGPT, umí "oživit" dávno mrtvý autory, umí kreslit a malovat úžasný zběsilost, co i lidi překonaj, programovat v Pythonu, předstírat cizí osobu, která vám už možná dneska volá a nabízí změnu dodavatele elektřiny nebo upscalovat obrázky, ale zpívat... to ještě neumí. Tím moje dobrodružství Voicemodem skončilo. Díky této blbince jsem se ale o něco líp naučil zpívat a taky pracovat s efekty jak Strech, Shift a time, který mi pomohly napravit moje zpěvné nedostatky a frázování. A zjistil jsem, že se mi líp zpívá bez odposlechu, nebo s hudebním podkresem ve sluchátkách. Jo prostě za vším hledej odhodlání a tvrdou práci.

Když doma ustal smích mé manželky, která ze mě měla vysloveně prdel, píseň už měla prvních pár slok a já je pyšně pouštěl bandě i kolegovi, abych zjistil reakce a postřehy. Nikdy nebuďte citliví na kritiku, když ji berete vážně, někam vás posune. Takže jo s covidem je amen. Bohužel dneska si uvědomuju, co všechno nám tahle věc vzala. Všichni si na ten net zvykli, přestali chodit ven, do kina (mimochdem běžte na Avatara - je skvělej) a do hospody (naštěstí jen málo). Naše alkoholická sekta ještě před covidem každoročně pořádala takzvanou Quíčalu, kterou založil kamarád Jindra. Tyto akce byly letním našeho řádění a probíhalo to na chatě jeho rodičů, samozřejmě že s jejich požehnáním. Jenže v karanténě se tam nastěhoval jeho brácha a tím tyto pompézní akce utichly. Pár kamarádů, co s námi jezdívalo asi taky už neuvidím. No a pár z nás chtělo tuto tradici obnovit a díky Ondřejovi jsme v hospodě ukuli plán, že bychom mohli v naší nelehké situaci, kdy už lidi mají trochu víc problémů, dětí apod. vykonat tuto akci na myslivecké hájence v Radostově, kde jsme se brali s mojí drahou chotí. Neb místo je to prověřené a hodné takové akce. Tedy slovo dalo slovo a radost vystřídalo nadšení a po urputných organizačních anabázích jsme téma pojali samozřejmě v mysliveckém stylu Slavností sněženek. Ona každá taková akce měla svoje téma, ať už to bylo třeba uctění památky Dana Nekonečného. No a mě prostě napadlo, že vezmu kameru a když už teda mám píseň tak musí být zákonitě s klipem a že to naberu tam.