Jak přesně „určuje“ obrazotvornost (4 mechanismy)

Ano – AI se postupně stává zdrojem, který spoluurčuje (a někdy i zužuje) naši obrazotvornost, protože už není jen „nástroj“, ale informační prostředí: filtruje, navrhuje, doplňuje a normalizuje obrazy i významy, ze kterých si teprve skládáme vlastní imaginaci.

1. Určuje, co vůbec uvidíme (a tím i co si dovedeme představit)
   Doporučovací a vyhledávací logiky formují „viditelnost“ kulturních možností – podobně jako propaganda míří na „tvarování percepcí a kognicí“ a vytváří rámce, v nichž se nám něco jeví jako samozřejmé.
   Sociálně-technicky je to příbuzné tomu, jak algoritmické systémy dělají „taste-making“ (konstruují vkus), tedy posouvají kolektivní horizont toho, co je „dobré / zajímavé / normální“. (SAGE Journals)

2. Dává nám „první návrh“ – a první návrhy dělají fixaci
   Generativní AI zrychluje ideaci, ale současně vede k ukotvení na vzorových (pravděpodobných) řešeních. Vizuální studie ukazují, že při práci s AI generovanými obrazy roste míra designové fixace. (arXiv)
   Podobně u textů: přístup k AI nápadům zvyšuje hodnocenou kreativitu (hlavně u méně kreativních autorů), ale snižuje diverzitu výstupů napříč lidmi – tedy kulturně „sjednocuje“ imaginaci. (Science.org)

3. Externalizuje paměť a symboly – a tím přepisuje imaginaci „zvenčí“
   Halbwachsova pointa je, že paměť se drží v rámcích (prostorech, uspořádáních) a my se k minulosti vracíme skrze něco, co lze „rekonstruovat v myšlení a představivosti“. Když se tím rámcem stane AI-prostředí (chat, feed, generátor), přesouvá se část imaginace do infrastruktury. V jazyce „globálního mozku“: síť se stává asociativní nervovou soustavou, kde se informace šíří jako aktivace v neuronové síti – a to přirozeně tlačí ke sdíleným asociacím a společným obrazovým mapám.

4. Virtualizuje realitu: realita se „zdvojuje“ a obraz předchází věci
   Lévy popisuje virtualizaci jako proces, kdy se realita začíná zdvojovat a vzniká svět idejí/obrazů, který pak organizuje naše jednání i paměť. Generativní AI je extrémně výkonný urychlovač tohoto zdvojení: obraz „co by mohlo být“ se vyrábí levněji než zkušenost „co je“.

Takže: určuje AI obrazotvornost „deterministicky“?

Ne absolutně. Přesnější je říct: AI nastavuje pravděpodobnostní krajinu představivosti – co je po ruce, co je rychlé, co je „typické“, co se bude opakovat. A protože lidská kreativita často začíná rekombinací toho, co máme „po ruce“, AI začne být prvotním zdrojem materiálu (a tím i limitů).

To, jestli z toho vznikne homogenizace nebo rozšíření imaginace, záleží na režimu užívání:

• bez kritické práce: AI jako „automatický kulturní dodavatel“ → více klišé, méně rozdílů mezi lidmi (to odpovídá nálezům o poklesu diverzity). (Science.org)

• s kritickou prací: AI jako „partner pro variace a cizí perspektivy“ → může kreativitu zvednout a zpřístupnit. (Science.org)

Jak si udržet vlastní obrazotvornost (prakticky, stručně)

• Nenechat AI dělat první návrh: nejdřív 5–10 minut vlastní skici/teze, až pak generátor. (snižuje fixaci) (arXiv)

• Vynucovat diverzitu: požadovat 10 radikálně odlišných stylů + zakázat „typické internetové estetiky“.

• Střídat zdroje: AI + přímá zkušenost + živé rozhovory + četba mimo mainstream (aby „globální mozek“ nebyl jediný mozek).

• Vnímat rámování: ptát se „čí zájem a jaké rámce mi to podsouvá?“ (mediální gramotnost proti manipulaci).