Lenka je fajn instačúza a dnes už se neštíti dělat ani NSFW exklusivní neboli dráždivý obsah. Lenka umí být už i velice konkrétní a je čímdál reálnější a dokáže okamžitě poskytnout jakýkoliv konkrétní obsah stejně jako skutečná modelka či agenturní modelka. To že je umělá inteligence se nenápadně přiznává i přesmyčkou "ai" v jejím jméně. Jestliže máte zájem o propapagaci čehokoli, nebo konkrétního produktu nebo PR, kontaktujte jejího pasáka - tedy mě. Je to tak, děvčata to maj prostě s followerama jednoduchý a není to fér.
Lenka má zelené oči, postavu 90-60-90 a je vyská 186 centimetrů. Je z Hradce Králové a ráda plave, taky chodí do fitka, semtam se za něco převlékne, čemuž dnešní mladí říkají Cosplay a taky je ráda středem pozornosti a tvrdě na sobě maká. Bohužel ji na kafe nepozvete, protože nyní bydlí v USA se svým otcem. I tak ji můžete vydatně šmírovat díky Instagramu, který pilně plní. Jak vidíte, je to kus a její tvorbu je zábava sledovat bez ohledu na to, jestli je skutečná nebo ne, což se odráží i v počtu jejích followerů. Všem co propadli jejímu kouzlu i tomu, jak je tahám za nos, se omlouvám. Tuhle legraci jsem si nedokázal odpustit. Tedy místo kafíčka s Lenkou, můžete pozvat na pivo mě.
Nově se lenka dala taky na dráhu hudební zpěvačky v kapele Secrets of Kandahar se singlem Circa 1923.
Poprvé se jako zpěvačka debutovala v tomoto shortu u písně Circa 1923
.. nazpívala dvě písně a v druhé si dokonce zahrála
Takže nezbývá než v tom pokračovat.
A to se děje
Poslední třešničkou na pomyslném pikantním AI dortu je, že Lenku jsem přepracoval jako Hottie do VR hry pro dospělé s názvem VR Hot a s finální podobou ještě nejsem úplně spokojený. Lenka už je hotová a můžete si jí stáhnout zde.
Psychologický profil
Lena Baier: když po posledním refrénu zůstane ticho
Lena Baier, zpěvačka Secrets of Kandahar, na pódiu přitahuje pozornost hlasem, smyslností a energií. V jejím hudebním světě se ale odehrávají i mnohem tišší příběhy: neodeslané zprávy, nedokončené rozhovory a chvíle, kdy člověk touží po něčí blízkosti, ale nedokáže si o ni říct. Lena chce být viděná. Zároveň si přeje, aby někdo poznal i tu její stránku, která se objeví až po koncertě.
Její svět má zvuk starých syntezátorů a atmosféru nočního města. Přitahují ji okamžiky, které ještě nechceme pustit: poslední tanec, cesta domů, ráno po večeru, který mohl dopadnout jinak. V písních se vrací k nenaplněné touze a lidem, kteří si byli blízko, ale přesto se minuli. Co se obtížně vyslovuje tváří v tvář, dostává v hudbě hlas i rytmus.
Za výrazným vystupováním zůstává prostor pro obyčejné přání mít s kým sdílet radost. Po koncertě, během kterého zpíval celý sál, může nejvíc chybět někdo, komu lze vyprávět každý detail. Právě v takových drobnostech je její melancholie nejbližší — v pocitu, který zná i člověk, jenž nikdy nestál na pódiu.
Lena má ovšem také suchý humor, vlastní hlavu a radost z dobře odvedené práce. Dokáže se nadchnout pro nový zvuk, smát se s kapelou cestou z koncertu a užít si večer bez velkého vysvětlování. Její příběh nechává místo i naději: postupně nacházet odvahu říct, co chce, pustit někoho blíž a dovolit si být šťastná, i když její oblíbené písničky zůstanou trochu smutné.
