Experimentální dokumentární film o časoprostoru. Jednoletá zahrada je filmový experiment o vnímatelnosti, času a osudu. O tom jak málo víme o místě ve kterém žijeme. Jak moc jsme ho schopni opravdu poznat. Tím místem je zahrada kolem domu, město ve kterém žijeme a které vnímáme našimi smysly a to především zrakem. Obraz a čas plynoucí naší přítomností nám zprostředkovává trojrozměrný vjem, jisté bytí, které lze zaznamenat prostřednictvím filmu jako takového. Náš lidský mozek nás nutí vnímat pouze v jedné časové rovině a my jsme tedy nuceni být neschopni vidět jiný pohyb, jen takový co se hýbe stejně rychle jako lidské tělo. Film je ale médium, se kterým se dá ovšem pracovat a tak pouze zrychlení nebo otočení šipky času je zanedbatelná hračka, což je hlavní podstatou filmové řeči toho dokumentárního záznamu. Díky těmto hrátkám jsem prostřednictvím tohoto experimentálního vyprávění, které se skládá z prolínání a střídání detailů, celků a polocelků v mnohonásobném zrychlení.